Jindřichohradecký zpravodaj, leden 2003
PF 2003

Ing. Karel Matoušek

Město Jindř. Hradec, ul. Panská 136/ I, 377 01

tel. +420 384 363 546 fax. +420 384 361 503

e-mail : info@jh.cz www.jh.cz

Otevírací doba: po – pá 8.00 – 17.00

so 8.00 – 12.00

Barevná publikace

je v prodeji v Informačním středisku

Objednat možno v Informačním středisku města Jindřichův Hradec

tel.: 384/ 363 546

Vedení města bude i v novém volebním období úzce spolupracovat s fakultou managementu VŠE Praha. Vyplynulo to ze setkání děkana této fakulty Prof. Ing. Pavla Pudila, DrSc. s radou města. Společným cílem je i do budoucna vytvářet podmínky pro integraci fakulty do života Jindřichova Hradce. Fakulta za to nabízí své kapacity a duchovní potenciál pro řešení aktuálních problémů infrastruktury. Radní se na reciproční návštěvě v nejbližší době seznámí s širším vedením fakulty, jednotlivými pracovišti a studijními programy. Z tohoto jednání vzejdou konkrétní formy spolupráce.

Zastupitelstvo města na svém 3. zasedání schválilo obecně závaznou vyhlášku č. 6/2002, kterou se mění doposud platná vyhláška o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Podle vypočtených skutečných nákladů na likvidaci odpadů připadá na jednoho obyvatele v našem městě částka 410,- Kč ročně. Z tohoto důvodu se dosavadní poplatek z 350,- Kč zvyšuje na 360,- Kč za osobu a rok. Stejně jako v minulosti doplácí město za každého občana s trvalým bydlištěm na území Jindřichova Hradce 50,- Kč za osobu a rok. Způsob a termíny splatnosti tohoto poplatku zůstávají stejné jako v uplynulém roce. Další změnou této vyhlášky je rozšíření osob osvobozených od tohoto poplatku, které se vztahuje na rekreační objekty. Osoby, které vlastní rekreační objekt v k.ú. J. Hradec a současně mají v Jindřichově Hradci trvalé bydliště, jsou z poplatku za rekreační objekt osvobozeny. Poplatek za likvidaci odpadů platí tedy pouze za adresu trvalého bydliště.

Další změnou, která se týká místních poplatků je upřesnění rozsahu osob, které uplatňují slevy sazeb za jednotlivé poplatky. Za jediný zdroj příjmů se nadále považuje případ, kdy důchodce nemá další příjem z podnikání, ze závislé činnosti a funkčních požitků, z nájmu, nepobírá dividendy, podíly např. ze zisku nebo z titulu členství v obchodní společnosti, nepobírá souběžně dva důchody (starobní, vdovský), nebydlí společně s výdělečně činnou osobou, která tohoto poplatníka uplatňuje u daně z příjmů jako vyživovanou osobu. Další úpravy se týkají upřesnění klasifikace veřejného prostranství v katastrálním území Jindřichův Hradec. Konkrétní výklad a dopad úprav obecně závazných vyhlášek v působnosti města mohou dotčené osoby konzultovat u správce daně, kterým je finanční odbor MěÚ J. Hradec.

Patronáty radních nad místními částmi města budou pokračovat i v následujícím volebním období. Rada města má devět členů a Jindřichův Hradec má devět místních částí – Otín, Buk, Políkno, Radouňka, Dolní Skrýchov, Horní Žďár, Dolní Radouň, Matná a Děbolín. K prvnímu setkání nové rady města se zástupci místních částí došlo již na jejím 4. zasedání a přednesené požadavky se vedení města pokusí zohlednit v právě sestavovaném rozpočtu pro rok 2003. Obyvatele těchto lokalit nejčastěji trápí neudržované pozemky, sečení trávy, špatná údržba veřejných komunikací a veřejného osvětlení, chybějící dešťová kanalizace a černé skládky. Do popředí zájmu se také dostávají požadavky na budování kluboven, sportovišť a dětských hřišť.

Předpokládaný termín zasedání Zastupitelstva města Jindřichův Hradec

29. ledna 2003 – 16.00 hodin sál Střelnice.

V uplynulém roce jindřichohradecké muzeum provedlo úspěšně celkovou rekonstrukci přízemí bývalého městského špitálu a vytvořilo tak předpoklady, aby tyto prostory opět sloužily veřejnosti. Lze považovat za úspěch, že ve velmi krátké době od vymístění městské knihovny ze špitálu, bude část špitálu opět zpřístupněna veřejnosti.

Změny jsou vidět již při vstupu do špitálu - kvalitně provedené nové vstupní dveře a okna jsou v příkrém kontrastu s dřívějším velmi zanedbaným stavem těchto prvků. Hned za vstupními dveřmi návštěvníka zaujme ve vstupním prostoru pohledově atraktivní dlažba ze žulových desek o rozměrech 50x50 cm. Z tohoto prostoru zmizely odpudivé rozvody plynu, rozměrné plechové skříně elektrických rozvodů a podobné "ozdoby" historických objektů. Prostor celkově prohlédl a tvoří důstojný vstup jednak do klášterní křížové chodby a jednak do dvou rozlehlých renezančních sálů, které tvoří vlastní špitál a které prošly v uplynulém roce stejnou proměnou. I v nich je nová kamenná dlažba a opravené omítky. Bílé omítky jsou esteticky velmi působivě oživeny drobnými štukovými heraldickými růžemi v hradeckých barvách, které jsou pravidelně rozmístěny na patách kleneb nad kamennými pilíři a mezi okny. Teprve vymístění knihovny ukázalo, o jak monumentální a pěkné prostory se jedná.

Sály svými rozměry - cca 220 a 240 m2 - umožní muzeu realizaci i velmi náročných záměrů. Vstupní chodba bude výhledově hlavním vstupem do celého areálu kostela sv. Jana Křtitele a bývalého minoritského kláštera. Bude zde proto vybudováno příslušné technické zázemí, kterým je pokladna s šatnou. V pravém sále, tj. v bývalém dětském oddělení knihovny, hodlá muzeum vybudovat stálou expozici renezančního a barokního umění. Hradecké muzeum má totiž dosti rozsáhlé a kvalitní sbírky tohoto typu a je jeho trvalou bolestí, že je může doposud veřejně prezentovat ve velmi omezeném rozsahu. Tato expozice bude organicky navazovat na expozici v tzv. barokní kapli, kde se již nyní začínají instalovat rozměrnější předměty jako oltáře apod. V levém sále, tj. v bývalém oddělení knihovny pro dospělé, muzeum využije dvoulodní dispozice sálů. Každá loď tohoto sálu bude mít jiné využití. Jedna loď bude rovněž sloužit expozičním účelům - bude zde expozice věnovaná novodobým dějinám Města Jindřichův Hradec. Protože muzeum je již delší dobu vystaveno různým dotazům, proč doposud nemá expozici tohoto zaměření, uspokojí tak požadavek hradecké veřejnosti. Veřejnosti bude sloužit i druhá loď, neboť v ní bude vybudován moderní konferenční sál s příslušným zázemím pro drobné občerstvení. Ten bude muzeum využívat jak pro své vlastní akce, tak ho bude pronajímat. Při pronajímání sálu hodlá muzeum jako svůj příspěvek rozvoji občanské společnosti použít režim, který bude značně vstřícný vůči místním spolkům, neziskovým organizacím apod.

Popsané záměry jsou dnes již stavebně připraveny. Zůstává poslední problém - zajistit dostatek peněz na vlastní realizaci. Zde mohou vzhledem k povodním loňského roku a probíhající reformě veřejné správy nastat problémy. Nicméně věřím, že se muzeu tuto věc podaří dotáhnout ke zdárnému konci a že tak jedna z nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších památek ve městě získá smysluplnou náplň.

ředitel muzea

Těmito řádky začíná vzpomínková knížka „Zvěř a lidé" jindřichohradeckého rodáka, lékárníka dr. Viléma Rösche, která vznikala po chvilkách a v utajení v době jeho zajetí v koncentračním táboře Buchenwald. V těchto zápiscích, které mu pomáhaly se přenést přes tíživou lágrovou atmosféru a kde se projevuje jako zanícený myslivec a velký znalec přírody, vrací se v myšlenkách do svého revíru, znovu prožívá a s láskou, porozuměním a čtivým způsobem líčí své zážitky a příhody z mysliveckého života a popisuje život zvěře a složitost vztahů panující mezi nimrody a jejich "chráněnci". To vše se stává krédem jeho předčasně ukončeného života a jistě má co říci i současnému čtenáři na počátku 3. tisíciletí tak, jak tomu bylo i v době 1. vydání knížky v roce 1947.

První, stručně životopisná předmluva, pochází z pera dr. Jana Muka, tehdy ředitele místního gymnasia, druhou napsal známý historik dr. Jaroslav Werstadt, který také jako rukojmí strávil celou válku v několika koncentračních táborech, znal dobře Viléma Rösche a dokonce četl první motákovou versi jeho vzpomínek.

Chtěli bychom jak pro pamětníky, tak i pro dnešní generaci znovu vydat tuto knížku, plnou poutavých příběhů a "lesní moudrosti".

Děkujeme Městskému úřadu v Jindřichově Hradci za nabídnutou pomoc při mapování zájmu o tento titul. Nové vydání bude subskribované, tj. výše nákladu bude stanovena podle počtu objednaných výtisků konkrétními zájemci, cena bude odpovídat výrobním nákladům.

Prosíme tedy ty z Vás, kteří byste knihu „Zvěř a lidé" rádi uvítali ve své knihovničce nebo ji chtěli věnovat svým blízkým, abyste směřovali své objednávky na Městský úřad, Klášterská 135/II, J. Hradec 377 01, Informační středisko města tel.: 384 36 35 46

Při této příležitosti chceme i vyjádřit své díky za projev úcty tomuto rodákovi označením jedné z ulic města jeho jménem, jehož hlavní zásluhou o Jindřichův Hradec bylo, že po obsazení po mnichovské dohodě neutonul v sudetském moři a odolal soustředěným germanisačním tlakům.

Rodina Röschova

Knihovna Městu k narozeninám

Že naše město oslaví v tomto roce úctyhodné jubileum, určitě mnozí vědí. Ale že i knihovna mu k narozeninám připravila malý dárek, tak známo zatím není.

Někteří ze čtenářů Jindřichohradeckého zpravodaje si možná vzpomínají na dvě útlé brožurky Anny Brabcové vydané v letech 1993 a 1997 pod názvy Dvanáct autorů o Jindřichově Hradci…. a Dalších dvanáct o Jindřichově Hradci…. Na přelomu roku 2002 a 2003 k nim přibývá další, tentokrát pod názvem Ještě dalších dvanáct o Jindřichově Hradci… Stejně jako ve dvou předchozích, i v této publikaci autorka představuje autory, kteří se buď v Jindřichově Hradci narodili nebo zde žijí či mají k našemu městu blízký vztah a vyjadřují jej ve své tvorbě. To pak dokumentuje uvedenými úryvky.

Ještě dalších dvanáct o Jindřichově Hradci…. je dalším příspěvkem ke zmapování literární historie našeho města a rozmnoží i fond regionální literatury ve studovně městské knihovny. K dispozici bude samozřejmě k půjčení, zároveň bude sloužit také jako propagační materiál.

A ještě jedna novinka! Městská knihovna změnila svoji adresu. Zůstává samozřejmě stát na svém místě, ale nyní je už nutné na obálku psát :

Vydařený rok 2003 !!!

Milena Kodýmová, ředitelka MěK J. Hradec

Sídl. Hvězdárna, Nušlova 51/V, 377 01, J. Hradec

Kontakt na pracovníky: ( 384 322 564 (Hvězdárna), 384 361197-8 (DDM)

E-mail: alrischa_psc@centrum.cz

Merkur uvidíme koncem měsíce ráno nízko nad jihovýchodem, Venuši a Mars rovněž na ranní obloze. Jupiter můžeme pozorovat kromě večera po celou noc, Saturn je viditelný kromě jitra po celou noc. Uran najdeme ještě na večerní obloze, Neptun je již nepozorovatelný.

Velice zajímavá je i prohlídka měsíčního povrchu dalekohledem. Jsou zde k vidění četné krátery, moře a další jeho členitosti. Měsíc projde 2. ledna novem, 10. ledna první čtvrtí, tedy obdobím nejvhodnějším k prohlídce jeho povrchu daleko-hledem. 18. ledna dosáhne úplňku a 25. ledna uvidíme Měsíc v poslední čtvrti.

Hezké je i pozorování Slunce. V jeho fotosféře můžeme spatřit různé zajímavé jevy, jakými jsou například tmavší a světlejší oblasti – místa s nižší či vyšší teplotou.

Obloha v zimě nabízí pohled na množství mlhovin, dvojhvězd, galaxií a otevřených hvězdokup.

www: http://hvezdarnajh.nuabi.cz

1. 11. 2002 pořádalo Sdružení rodičů, přátel dětí a školy při Speciální škole J. Hradec zastoupené předsedkyní SRPDŠ Mgr. Miluší Havlíkovou ve spolupráci s policií ČR – kpt. Jiří Dušek, nstržm. Nina Roubíková – v tělocvičně Speciální školy J. Hradec poučný seminář : Trestná činnost dětí, mladistvích.“

Žáci 6. – 9. ročníků se během jedné vyučovací hodiny seznámili prostřednictvím profesionálů se svými právy, povinnostmi v rámci trestního řízení, živě diskutovali nad příklady ze života – oblast drog, šikany, diskoték, silničního provozu,… - se zaujetím poslouchali vyprávění o trestných činech – sazbách, zodpovědnosti zletilých – rodičů za nezletilé – děti.

V závěru besedy Mgr. Miluše Havlíková řekla: „Jménem žáků, učitelů děkuji představitelům policie za přijaté pozvání, věnovaný čas, odborně vedenou diskusi. Těším se na další spolupráci (Besedy policie a žáky v menších skupinách) – je vítaná, z pohledu nás vychovatelů dokonce nutná. Než totiž začneme žáky vzdělávat, vychovávat z nich odborníky, musíme nejprve myslet na utváření jejich osobnosti, posilování národní identity, evropské a celosvětové sounáležitosti. Souhlasím s Čechovem, který řekl, že základ výchovy dítěte vytváří nejen učitel, ale hlavně rodina, společnost. SRPDŠ si proto velice váží výuky – formou volných besed ve vyučovacím procesu žáků – vedené představiteli policie ČR.“

Mgr. Miluše Havlíková, Speciální škola J. Hradec

r. 1273 – před 730 lety - byl Rudolf I. zvolen římskoněmeckým králem. Začal vzestup

Habsburků

r. 1453 – před 550 lety – dobyli Osmané Konstantinopol. Zanikla tím Byzantská říše

r. 1613 – před 390 lety – v Rusku se dostávají k moci Romanovci

r. 1763 – před 240 lety – skončila sedmiletá válka, kterou definitivně připadlo Slezsko

Prusku

r. 1933 – před 70 lety – se stal F. D. Roosevelt prezidentem USA. Téhož roku se stal

A. Hitler říšským kancléřem. Oba skončili v r. 1945. Roosevelt

zemřel, Hitler spáchal sebevraždu

r. 1953 – před 50 lety – zemřel Stalin a nedlouho po něm Klement Gottwald

r. 1963 – před 40 lety – zavražděn americký prezident Kennedy

r. 1983 – před 20 lety – zemřel Brežněv. Začala agonie starého stylu vedení

r. 1993 – před 10 lety – rozdělení Československa

6. ledna se slaví svátek tří králů. Podle Matoušova evangelia se u krále Heroda objevili mudrcové z Východu, jež hvězda upozornila na narození nového krále a přišli se mu poklonit. Herodes pak ze strachu o trůn nechal vyvraždit všechny betlémské chlapce mladší 2 let. V pozdější době se počet mudrců ustálil na tři a začali být označováni jako králové. Dostali dokonce i jména Kašpar, Melichar a Baltazar.

Tři králové jsou patroni poutníků a hříšníků.

V. Königsmark, místostarosta města Jindřichův Hradec

Městský úřad v J. Hradci

Městský úřad v Jindřichově Hradci

Vás srdečně zve na přivítání nového roku

Slavnostním projevem starosty města,

Novoročním troubením

ze starobylé radnice na náměstí Míru

a Slavnostním ohňostrojem

odpáleným z městské věže

GALERIE ŠPEJCHAR Dolní Skrýchov pořádá výstavu

6. 1. 2003 – 17.00 hod. – vernisáž výstavy „ZIMA“ - monotypy

Vendula Skořepová

12. 1. 2003 – 9.30 hod. - Přednáška Tomáše Pfeiffera GVN J. Hradec

Vinárna hotelu Grand

16. 1. 2003 – 19.00 hod. – POSTEL PRO HOSTY Divadelní společnost Háta

Hrají: I. Andrlová / A. Gondíková, L. Benešová / L. Zedníčková

V. Jeníková / O. Želenská, P. Gelnar / M. Zounar a další.

sál Střelnice Vstupné: 120,- 115,- 110, a 60,- Kč. Předplatné skupiny A

Galerie INSPIRACE v J. Hradci uvádí

Čtvrtý koncert festivalu „Hudební sklepy“.

Langrův dům, nám Míru 138/I Vstupné: 80,- Kč

Jindřichohradecké sdružení sociálních aktivit spolu s OS ČČK v J. Hradci Vás zve

Domov mládeže SZdŠ J. Hradec – Vajgar

Hrají: P. Prudil, J. Smrčka, V. Hanuš, V. Staněk, E. Dvořáková,

L. Ratajová, J. Böhm, K. Lišková, K. Líbalová,

H. Šotová, M. Šťastný, P. Körner aj.

sál Střelnice Vstupné: 60,- 55,- 50,- Kč

KD Střelnice pořádá

23. 1. 2003 - 19.30 hod. – FOLKOVÝ VEČER Jen tak tak folk klub

Hrají Grasscoctail Plzeň - folkové písničky s bluegrassovou tváří a Tequila Time Plzeň - new grass, new acoustic music, jazz, swing, irská hudba, hosté moderátorka Eldorádia Katka Křížová - recitace vlastních veršů + Honza Franc (Folkšok, Akorát) - bluesová kytara.

Příjemné prostředí nově opraveného sálu, stolová úprava, občerstvení, bar....

sál restaurace U Kůrků Zbuzany Vstupné: 50,- Kč.

Taneční a módní show

sál Střelnice Bližší na plakátech.

K tanci a poslechu hraje taneční orchestr Portál.

Slavnostní předtančení – manželé Stehlíkovi

Host večera – Crazy Lady. Večerem provází Marcela Nejtková a Václav Staněk

sál Střelnice Vstupné: 130,- 80,- Kč

25. 1. 2003 – 20.00 hod. – PLES

Restaurace U Kůrků Zbuzany

26. 1. 2003 – 16.00 hod. – ČERT A KÁČA

Divadelní pohádka z cyklu „Děti s rodiči do divadla“

sál Střelnice Vstupné: 30,- 25,- 20,- 15,- Kč

Hostem večera ředitele nakladatelství DILIA Dr. Jiřího Srstky je

DAGMAR PECKOVÁ /mezzosoprán, alt/ a vokální trio TRINY.

Předprodej vstupenek v zámku od 14. ledna 2003.

St. hrad a zámek – Rytířský sál, Vstupné: 350,- Kč

sál - Jitka K tanci a poslechu hraje RM band

Okresní muzeum v J. Hradci a Klub panenek České republiky pořádají výstavu

PANENKY V TRYSKU STOLETÍ - výstava potrvá do 6. ledna 2003

Muzeum /kaple sv. Víta – výstavní síň/

Domov našich prababiček (Dobový nábytek Pavla Šušmáka)

Kůže není jenom na boty (Kožené šperky a objekty Vladimíra Rozkovce)

malá výstavní síň - výstava potrvá do 5. 1. 2003

v budově Státního okresního archivu v J. Hradci – výstava potrvá do 17. ledna 2003

Fax: 384 32 13 91 E-mail: zamekjindrichuvhradec@elsynet.cz

Prohlídky pouze na objednávku pro skupiny návštěvníků se 100% příplatkem každý den, o sobotách a nedělích.

fax: 384 36 15 76 E - mail: muzeum@esnet.cz http://www.muzeum.esnet.cz

Muzeum: denně (8.30 - 12.00 a 12.30 - 17.00 hod.)

Pozvánka na koncert

Španělské křídlo St. hradu a zámku v J. Hradci

Hostem večera ředitele nakladatelství DILIA Dr. Jiřího Srstky jsou

DAGMAR PECKOVÁ,

česká operní pěvkyně (mezzosoprán, alt),

nositelka Ceny Thálie 99 v oboru opery

a sólistka ND v Praze

a vokální trio TRINY.

Předprodej vstupenek: SHZ v J. Hradci (druhá brána vlevo), od 14. 1. 2003 od 9.00 do 15.00 denně mimo pondělí. Vstupné: 350,- Kč.

Kino Střelnice uvede v cyklu filmů pro náročného diváka 13. a 27. ledna tyto tituly:

Román Sebastiana Faulkse Charlotte Gray vyšel ve Velké Británii v roce 1998 a jeho čtenářský ohlas neušel zájmu filmařů. Vypráví válečný příběh mladé skotské ženy, pro jejíž život se stalo rozhodující setkání a láska s pilotem RAF Peterem Gregorym. Díky studiím v Paříži mluví Charlotte perfektně francouzsky a je tím pádem pro britskou tajnou službu jako stvořená. Po náročném výcviku je poslána do Francie, aby se spojila s místním hnutím odporu.

Snímek je postaven především na výkonu a fotogeničnosti Cate Blanchettové, představující kultivovanou ženu, která se rozhodla vstoupit aktivně do válečného dění. Kvůli svému poslání musí mladá Skotka změnit nejen vzhled a státní příslušnost, ale i identitu. A naopak: její válečný úkol, setkání se sympatickým francouzským partyzánem Julienem, život v neustálém strachu a nebezpečí nutně změní i ji…

Režisérce i scénáristovi se podařilo ve správném poměru smíchat lásku, válku, špionáž, kolaboraci, napětí, strach i neokázalé hrdinství. Snímek, o němž český slogan tvrdí, že je nejdražším britským filmem, se tak přiřazuje k podobným titulům z poslední doby jako jsou Mandolína kapitána Corelliho, Enigma nebo Tmavomodrý svět.

Tři filmové povídky, uváděné pod titulem nejdelší z nich Radhošť, vznikly v koprodukci FAMU a České televize a představuje se jimi nejmladší generace filmařů. Pro všechny tři je společná podobná poetika, práce s neherci, zájem o hledání hodnot v takřka zapomenutých místech, kde v drsném kraji žijí svérázní lidé, z nichž mnozí dělají velice svérázné věci.

Krátký film Bohdana Slámy Zahrádka ráje je love story z malého nádraží, kde pracuje plachý pomocník Stáňa. Vtipná povídka, vyprávěná svižným tempem a s určitou nadsázkou, je rozdělena do krátkých kapitol. Výsledkem je smutná groteska se smutným hrdinou a s nečekaným koncem.

Středometrážní film Otevřená krajina svobodného muže natočil Pavel Göbl jako reálové cvičení třetího ročníku FAMU. Vypráví prázdninový příběh studenta, jenž řízením osudu zůstane trčet „na brigádě“ u podivínského, samotářského kožkaře. Prožijí spolu pro oba nezapomenutelné léto.

Středometrážní povídka Tomáše Dorušky Radhošť je ovlivněna valašskými mýty a také všudypřítomnou slivovicí. Když k dědovi Kolmačkovi přijede na návštěvu zeť se dvěma dětmi, pobyt u svérázného staříka, který kromě vlastnoručně pálené slivovice miluje pohádky, okouzlí návštěvníky z města natolik, že i oni vstoupí na chvíli do světa kouzel a mýtů. Do děje od počátku vstupuje otázkami i neviděný režisér, aby se například dozvěděl, jak se do slivovice dává srdce. Snímek se natáčel dva roky v rožnovských lesích a je pozoruhodným kameramanským počinem.

Rada ženichovi

Milý čtenáři těchto řádků, v následujícím vyprávění Tě chci přesvědčit, že archiv není jen hromada starých úředních papírů, ale najdou se tu i úsměvné drobné perličky jako je následující „rada ženichovi“. Je napsaná formou dopisu, písmo je německý kurent. Datum této zažloutlé archiválie chybí, ale podle stylu, písma a dochování je možno soudit, že se jedná o první polovinu 18. století. V psaníčku není ani adresát, zřejmě se jednalo o „obecný žertík“, zasílaný mužům, kteří se rozhodli pro posvátný stav manželský. Nuže tedy obsah:

„Počátek předchází konci“.

Srdečně milovaný bratře,

protože máš úmysl se oženit, musím projevit nemalý podiv. Nyní Ti ale přeji, abys byl se svou paní tak rád, jako je olivový strom na vinici společně s vinným keřem a spolu rostou a plodí. Ale nemohu jako věrný bratr Ti nepřipomenout, co praví moudří filozofové o ženění. Zda-li je ženitba dobrá či špatná? Člověk si přece bere to pěkné, proč by bral ošklivé? Přece milující miluje to pěkné, proč by miloval ošklivé? Je-li žena příliš mladá, není dobrá hospodyně, je-li naopak stará, je rozmrzelá, bude skrblit a nedá Ti žádné děti. Je-li bohatá, má muž každý den na talíři, že je žebravý pes, a bude jí otročit. Je-li žena proti tomu chudá, budeš dnem i nocí pracovat, abys ji uživil. Je-li urozená, má panské mravy a nepovažuje Tě za vhodnou partii, je-li neurozená, nebude Ti ke cti. Je-li žena vdova, budeš mít každý den na míse chválu na předchozího muže. Je-li žena velmi mladá, je nespoutaná a nestará se o hospodářství. Vezmeš-li si rozumnou, poruč se bohu, vezmeš-li si nerozumnou, rovnou svěř domácnost sousedovi. Vezmeš-li si plodnou, pohlédni na měšec a zavři rovnou uši před křikem a pláčem dětí. Jsou-li děti vychovávány ve velké ctnosti a pak zemřou, rmoutíš se až do smrti, nezemřou-li, zlobí a dělají velké trápení, kterým souží srdce rodičů. Máš-li krásnou dceru, je těžko ji uhlídat, máš-li ošklivou, je těžko ji provdat. Nedostává-li se jí věna, není lehké pro ni získat bohatého muže. Je-li Tvá žena zbožná a ctnostná, je obava, aby odříkáním nezemřela. Je-li zlá a cholerická, tu máš dnem i nocí pekelnou furii na krku, kvůli které muž ve dne utíká z domu a v noci se vrací. Hořkost u stolu, hádky v posteli. Když se chce muž v klidu najíst, musí spolknout tisíceré výčitky a řeči. Když chce spát, musí poslouchat zase řeči.

A ty, můj ze srdce milovaný bratře si přesto chceš vzít ženu a nenecháš se před sňatkem odradit. Přeji Ti tedy ostrý zrak, vlčí nos, rybí jazyk, pštrosí žaludek a sílu koně. Jen s tímto můžeš dobře obstát. Je s podivem, že všechny věci, než se koupí, se předem zkoušejí: víno se ochutnává, na koni se jezdí, ale ženy, s nimiž muž celý život bydlí a žije, se předem nezkoušejí. Dává se sice věno – ale jak těžký přívažek. Vyzkoušej tedy i ženu, když se Ti líbí, ujížděj ve zdraví pryč, když se Ti nelíbí, pošli ji, odkud přišla, neboť jho manželství je věčné! Říká se sice: kouř, oheň, spálená střecha je větší pohroma než zlá žena. Ale kouř udusíš, oheň uhasíš vodou, střechu pokryješ taškami nebo šindelem, ale zlou ženu nezastavíš.“

Dopis končí dosti drsným latinským citátem, který zde překládám do češtiny: „Mít manželku je těžká věc, ale může být přesto užitečná, když zemře a všechno Ti nechá“. Podepsán Alexius Weiberfreund (Přítel žen).

Toto roztomilé psaníčko nepotřebuje komentáře, snad je možno dodat pouze: lidská podstato, přes všechny peripetie času zůstáváš stejná.

S. Nováková, Státní obl. archiv v J. Hradci

EXPEDICE PRZEMYŠL 2001 (IV. část)

aneb: poprvé s klubem na „východě“

V pondělí 11. června jsme se vydali z města Gliwice na další lokality s vytypovanými hroby československých pilotů. Jak jsme zjistili z archivních dokumentů, ostatky Jaroslava Gucmana měly být uloženy na hřbitově v Raciborzi, Michala Minky pak v nedalekých Brzesczích. Oba tyto muže spojuje jak tragický osud dovršený v závěrečných bojích II. světové války, tak zároveň i události z let mírových.

Rotný J. Gucman byl pilotem dvoumístného Iljušinu Il-2 u 3. bitevního pluku naší 1. le-tecké smíšené divize. Spolu se svými druhy byl nasazen na frontě u Ostravy, kde ostřelovali určené pozemní cíle nepřítele. Osudným se mu stal 28. duben 1945, kdy byl jeho letoun zasažen německou protiletadlovou palbou. Jaroslav se sice dokázal vrátit za frontovou linii a s poškozeným letounem přistát, neměl však síly na opuštění hořícího vraku. To se podaři-lo pouze jeho střelci desátníku J. Valkovi. Nabyti těmito konkrétními informacemi jsme dorazili do města Raciborz, které se nachází v těsné blízkosti naší státní hranice. Došli jsme na místní hřbitov, kde bylo archivními dokumenty lokalizováno jeho poslední místo odpočinku. Naše pátrání však bylo zcela marné. Nakonec nám vyhledaný správce hřbitova potvrdil hypotézu, vyslovenou již v případě svobodníka Jozefa Síče v Przeworsku. Hrob nebyl dlouhá léta udržován a časem jako takový nejspíše zanikl. Smutný osud pro člověka, který se rozhodl bojovat za svobodu své vlasti a jehož stopy nakonec zmizely v propadlišti dějin. Jiné vysvětlení pro nás pan správce neměl.

Také nadporučík Michal Minka byl připraven zúčastnit se dubnových bojů roku 1945 o Moravskou bránu. Byl zařazen jako stíhací pilot u 1. čs. pluku „Zvolenského“, operují-cího na letišti v Porembě. Jeho šťastným dnem, ale zároveň osudným, se stal 20. duben, kdy byl vyslán ke svému prvnímu útoku proti nepříteli. Během startu s Lavočkinem La-5 FN se srazil s jiným letounem a v troskách svého stroje zahynul. Bohužel, ani v Brzescích už jeho hrob není k nalezení. Možná jsme ale měli přece jenom štěstí. Nenašli jsme sice jakoukoliv konkrétní informaci připomínající jeho jméno, ale objevili jsme trávou zarost-lou, 20 x 30 cm velkou plechovou cedulku, zapuštěnou do země na dvou nosných tyčích. Byla smaltovaná, modrobílá, s černým vyobrazením dvou mečů a planoucím ohněm v mis-ce. Na základě zkušeností z předcházejících dnů jsme věděli, že právě takto Poláci označují válečné lokality a případně i bezejmenné vojenské hroby. Myslíme si proto, že alespoň v této anonymní podobě zde zůstal konkrétní důkaz o existenci a uložení ostatků čs. pilota M. Minky. Vím, je to pouhá domněnka, ale pevně doufám, že správná.

Lokality, které vám chci nyní podrobněji přiblížit, se velmi těžko popisují a ještě hůře vnímají na vlastní oči. Jedná se o neblaze proslulé koncentrační a vyhlazovací tábory Osvětim (Oswiecim - Auschwitz I) a jeho pobočku v nedaleké Březince (Brzezinka - Birkenau), které jsme navštívili z důvodu piety vůči našim zde vězněným a umučeným spoluobčanům. Asi se nespletu, když napíši, že oba uvedené názvy dodnes představují to největší zlo a neúctu k civilnímu obyvatelstvu, kterou dokázali během II. světové války hitlerovci vymyslet a bohužel i realizovat. Je to důkaz snahy o nadvládu nad světem a lik-vidaci etnik či lidí, kteří byli připraveným plánům nepohodlní. Popsat ve stručnosti historii obou objektů nelze. Vynechat základní fakta však také ne. Již z toho důvodu, že se v ne-dávné době začali ozývat neonacisté, kteří tvrdí, že informace o Osvětimi a Březince, publikované v odborné literatuře jsou zkreslené, falešné a cíleně zavádějící, jelikož hitlerovci nebyli tak zlí, jak se o nich schválně tvrdí. Osobně jejich výmyslům nevěřím. Asi totiž zatím neměli čas navštívit tato místa. Myslím si, že by pak všichni přemýšleli jinak.

Tábor byl zřízen 20. května 1940 v bývalých osvětimských kasárnách jako kárný pro polské válečné zajatce. Jeho velitelem byl ustanoven „esesák“ Rudolf Höss. Rozkazem z 31. července 1941 bylo zastaveno vystěhovalectví Židů z Němci okupovaných zemí a v rámci konečného řešení otázky tohoto etnika byl naplno rozvinut program cíleného provádění jejich masových vražd. Z tohoto důvodu byla kapacita prostor stanovena na 100 tisíc vězňů. Právě proto byl v létě roku 1941 tábor v Osvětimi přestavěn na koncentrační a vyhlazovací, doslova a do písmene „na továrnu na smrt“. Za vším tímto stál říšský vůdce SS Heinrich Himmler. Deportace Židů z okupované Evropy do Osvětimi začaly na podzim 1941, byly sem však v menším měřítku přiváženi i Cikáni, političtí vězni a podobně. Pro koncentrační tábor v Březince byla dominantní mohutná vstupní brána, výstupní vlaková rampa a především koleje, které nikam dál nevedly. Po příjezdu dobytčích vagónů, uzpůso-bených k přepravě lidí, čekala živé hned na rampě takzvaná selekce. Tu prý po svém nástupu 30. května 1943 do funkce šéflékaře tábora osobně řídil doktor Josef Mengele. Odtud cesta většiny z „nevyhovují-cích“ vězňů vedla přímo do plynových komor, kde byl používán smrtící Cyklon B. Jen těm „šťastnějším“ bylo povoleno nějakou dobu žít a otrocky pracovat pro blaho Velkoněmecké říše. Každý z těchto lidí byl však „užitečný“ i po smrti. Němci totiž dokázali vyrá-bět nejrůznější produkty skutečně ze všeho. Těsně před osvobozením Osvětimi a Březinky, ke kterému došlo 27. ledna 1945 sovětskými vojáky 60. armády pod velením Pavla A. Kuročkina, Němci deportovali během „pochodů smrti“ hlouběji do zázemí většinu z 98 tisíc vězňů. Pokoušeli se také zahladit stopy převozem technického vybavení plynových komor do koncentračního tábora v Gross-Rosenu a destrukcí cihlových budov krematorií. I přesto světu zůstaly jasné důkazy o výše popisovaných faktech například v podobě ve skladech nalezených sedmi tun lidských vlasů, 1,2 miliónu souprav oděvů, ale také bot, brýlí, protéz, kufrů, dětských hraček a podobně. Dodnes neexistují přesné údaje o počtu zdejších obětí. Ty nejnižší a zavádějící hovoří o 1,5 miliónu, ty nejneúprosnější pak o 4 mi-liónech lidí. Co je však bezesporu jisté, že bývalý velitel tábora R. Höss, který tuto funkci vykonával do 9. listopadu 1943, byl po válce dopaden, odsouzen k trestu smrti a 16. dubna 1947 oběšen před svým domem v Osvětimi. Dá se říci, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Je to však pravda? Josef Mengele a celá řada dalších zdejších katanů nebyla totiž nikdy dopadena.

I když jsme byli s kolegy z předcházejících šesti zahraničních expedic připraveni na mnohé, poprvé jsme udělali změnu v programu přímo na navštívené lokalitě. Stalo se tak v okamžiku, když jsme dojeli ke vstupní bráně v Osvětimi. Na první pohled nás všechny upoutal nápis „Arbeit macht frei“. Byl vepsán nad vchodem do objektu po vzoru jakési glorioly, který ironicky oznamoval všem příchozím vězňům, že „práce osvobozuje“. Neměli jsme sílu jít dovnitř. Po určených silnicích jsme pouze objeli celý bývalý koncen-trační tábor a v této ponuré náladě se vydali do nedaleké Březinky. Zde jsme krátce navštívili vlakovou rampu a vstupní bránu s vyhlídkovou věží na celý areál tábora. Před námi se za drátěnými ploty, původně nabitými elektřinou, objevily nekonečné řady dřevěných „papírových“ baráků, obklopených po obvodu tábora strážními věžemi. Právě v době naší návštěvy přijelo několik autobusů s převážně německy hovořícími turisty. Některým bylo určitě více než osmdesát let, možná to dokonce byli přímí pamětníci mnou popisovaných událostí, hodně z nich však bylo mladých lidí. Právě s těmi jsme se setkali na vyhlídkové věži. Promiňte, nechci jim křivdit, ale jejich smích a jasně srozumitelná pantomima vadila nejen jejich polskému průvodci, ale i nám. Jak jsme se pak s kolegy z expedice shodli, přáli jsme jim nějaký pořádně silný zážitek, který by si hodně dlouho pamatovali. A polský průvodce nás opravdu „vyslyšel“. Vzal totiž celou skupinu studentů do míst pobořených základů krematorií. Co jim k tomu cestou vykládal, nevím. Jisté však je, že se vraceli zpět k bráně zamlklí a pobledlí. Nikam jinam už nešli. A najednou byl v celém areálu bývalého vyhlazovacího tábora v Osvětimi-Březince klid důstojný všech zdejších mučedníků. K uctění jejich památky jsme položili kytici růží u malého pomníčku nedaleko vchodu do objektu.

Nastal tmavý, deštivý soumrak. Usedli jsme do automobilu a vydali se do sportovní ubytovny „Iskra“, kde mělo dle předběžné písemné domluvy dojít k přátelskému setkání s našimi polskými kolegy. Po několika minutách jízdy jsme dorazili před jednopatrový panelový dům, který nám měl být útočištěm pro následující noc. Díky chutné večeři v po-době horkých párků a studené konzervy vepřového masa, jsme byli připraveni na jednání. V osm hodin večer se ve společenských prostorách objektu objevili tři mladí muži, kteří reprezentovali Krakovskou skupinu leteckých historiků. Jmenovali se Tadek, Tomek a Ja-cek. Hned od začátku jsme si výborně porozuměli. Probrali jsme poznatky z terénních výzkumů sestřelených letadel v Čechách a Polsku, vzpomněli osudů spojeneckých pilotů za II. světové války, nezapomněli však ani na naše zahraniční expedice. Asi nejvíce nás však překvapil Tadek vyprávěním o svém dědovi, který během války operačně létal ve Vel-ké Británii u 303. polské stíhací perutě. Vyposlechli jsme příběhy, o kterých se člověk hned tak nedočte. Diskuse byla srdečná, věcná a především dlouhá.

Po několika hodinách nepřetržitého vyprávění nastal čas na spánek. Polské kolegy čekal druhý den ráno nástup do zaměstnání, nás náročný šestý den expedice. Usínali jsme však s pocitem, že přátelství od „luftu“ nezná hranic. To se nám konkrétně potvrdilo hned následující den při návštěvě Leteckého muzea v Krakově.

Na úterý 12. června 2001 a setkání s panem ředitelem muzea budeme všichni dlouho vzpomínat. Vše začalo tím, že jsme nenašli správný vchod do objektu. Místo setkání s čelním představitelem této instituce nás přivítala uklízečka v gumových rukavicích, s kbe-líkem, hadrem na podlahu a koštětem. Hned jsme však poznali její organizační vlohy. Po hlídači tohoto zákoutí muzea vzkázala, že skupina z Čech „kapánek“ minula hlavní bránu a tudíž plánované setkání proběhne jinde. A jak řekla, tak se i stalo. O malou chvíli později nám již kráčel v ústrety pán středních let, v saku, košili a kravatě. Pozdravili jsme se a vzá-jemně představili. Předali jsme mu dárky od našich sponzorů, propagační materiály o našem městě a zároveň několik leteckých klubových atributů. Byl tím nejspíše mile zaskočen, jelikož se mu viditelně rozzářily oči. Právě tehdy pronesl krátký a jasně srozumitelný výrok, který se nám stal sloganem: „Pánové, pojďte prosím dál. To muzeum je vaše!“ A tak se i stalo.

(pokračování příště) Vladislav Burian, KHL

Starosta města Jindř. Hradce Ing. Karel Matoušek slavnostně přijal v pondělí 9. prosince 2002 reprezentantky České republiky v parašutismu Bc. Petru a Michaelu Dvořákovy u příležitosti ocenění jejich významných úspěchů.

Bc. Petra Dvořáková (narozená v J. Hradci 15. 12. 1978). Vystudo-vala Střední hotelovou školu v Č. Budějovicích a Vysokou hotelovou školu v Praze. Ve středisku vrcho-lového sportu je od 16 let.

Petra je reprezentantkou České republiky v  parašutismu – v klasických disciplínách (přesnost přistání a akrobacie) a reprezentantkou ČR v para-ski (kombinace obřího slalomu na lyžích a přesnost přistání na cíl).

Parašutismus:

V r. 1997 se stala juniorskou mistryní ČR a na 1. světových leteckých hrách v Efezu (Turecko) získala mezi juniory 5. místo. Titul juniorské mistryně ČR obhájila i v roce 1998 a 1999. Na juniorském mistrovství světa v Thalgau (Rakousko) v r. 1999 získala 7. místo. V r. 2000 se zúčastnila závodů světového poháru v  Polsku, kde získala 2. místo v přesnosti přistání týmů a 3. místo v individuální akrobacii.

Na mistrovství České republiky v roce 2002 vybojovala 1. místo /přesnost přistání/ a titul mistryně ČR již v kategorii žen.

V r. 2000 na mistrovství Slovinska získala 2. místo (ženy) a 3. místo (junioři). O rok později se zúčastnila závodů Mistrovství Evropy v Itálii, kde obhájila 3. místo (ženy). V r. 2002 na Mistrovství Evropy ve Slovinsku pak získala 3. místo (ženy).

Michaela Dvořáková (narozená v J. Hradci 24. 4. 1982). Vystudovala střední školu v J. Hradci - ekonomika cestovního ruchu. V současné době studuje druhým rokem Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve středisku vrcholového sportu je od svých 16 let.

Michaela je reprezentantkou České republiky v parašutismu – klasické disciplíny (přesnost přistání a akrobacie). V roce 2001 se stala juniorskou mistryní ČR. V r. 2002 obhájila 2. místo (přesnost přistání) a titul vicemistryně světa ve slovenském  Lučenci na juniorském mistrovství světa. Ve stejném roce získala mezi juniory 3. místo na Evrop-ském poháru Adria Cup, Beluno Itálie. Zúčastnila se příbramského mistrovství ČR, kde se stala úřadující juniorskou mistryní ČR.