Jindřichohradecký zpravodaj
září 2001

Za profesorem Janem Jeníčkem

Profesor Jan Jeníček se narodil 5. září 1907 ve Vídni v rodině poštovního úředníka. Tam také začal chodit do české školy Jana Amose Komenského. Za první světové války, roku 1916, byl jeho otec přeložen do K. Hory a r. 1917 do J. Hradce. Zde dokončil Jan Jeníček obecnou školu. Vstoupil na zdejší gymnázium, které ukončil maturitní zkouškou roku 1926. Od svých studentských let se věnoval sportu, především lehké atletice. Patřil k nejlepším atletům nejen gymnázia888, ale i celého jihočeského regionu. Diskem házel 39,50 metrů, oštěpem 53,90 metrů, granátem 75 metrů. Do dálky skákal 630 centimetrů, o tyči 320 centimetrů (skákalo se tehdy s bambusovou tyčí do písku na úrovni odrazu). Do výšky skákal 165 centimetrů. Stovku uběhl za 11,8 vteřin. Přední místo si vybojoval i v disciplínách, které byly tehdy součástí olympijských her, ale dnes jsou již zrušeny. Byly to skoky z místa. Do výšky skočil z místa 140 centimetrů a do dálky 321 centimetrů.

Po maturitě vstoupil na přírodovědeckou fakultu univerzity Karlovy. S úspěchem dokončil studium tělesné výchovy a zeměpisu. Po studiích, které ukončil roku 1931, absolvoval dvouletou vojenskou službu a věnoval se učitelskému povolání.

Svou učitelskou kariéru zahájil na měšťanské škole v Lišově. Dále působil na reálném gymnáziu v Hodoníně (1933 - 34) a později ve Strážnici (1934 - 45). Na toto období svého života velice rád a často vzpomínal. Po druhé světové válce, v roce 1945, přišel na gymnázium v J. Hradci, kde setrval až do svého odchodu na odpočinek v roce 1972. Tělesné výchově se nevěnoval jen v hodinách tělocviku. Veškerý svůj volný čas věnoval přípravě studentů na lehkoatletická utkání a na soutěže v míčových hrách. V době volna jezdil se svými studenty na utkání okresní, krajská i na soutěže studentské celostátní. Ve všech utkáních dosahovali jím připravení studenti vynikajících výsledků. Vždyť od jara do zimy mohli kdykoliv přijít jeho žáci na studentské hřiště pod gymnáziem a profesor Jeníček se jim věnoval. Radil jim a soudcoval jejich utkání v odbíjené. V zimě hráli pod jeho vedením ve školní tělocvičně košíkovou. Vždy si pro ně našel čas. Však také na něho stále vzpomínají a při jejich cestě do J. Hradce ho nikdy nezapomněli navštívit.

Nepečoval však jen o tělesnou zdatnost svých svěřenců. Svým osobním životem, svou houževnatostí a smyslem pro spravedlnost jim byl i příkladem pro život. Jako rozhodčí při soutěžích dbal vždy na to, aby závodník či hráč jednal poctivě a byl také spravedlivě podle výkonu hodnocen. Dbal vždy na čistou hru a soutěž a studenty vedl ke stejnému jednání i v každodenním životě.

Profesor Jan Jeníček již není mezi námi. Zemřel 21. července po dlouhé nemoci. Odešel od nás, ale v srdcích svých žáků a spolupracovníků žije dál.

Rudolf Prokop

EXPEDICE ZWOLLE 2000 (VIII. část)

aneb: “mordparta” opět na cestách

První polovinu expedice jsme zvládali v osmičlenném kolektivu na jedničku. Získali jsme množství dobových exponátů z I. a II. světové války, pořídili zajímavé rozhovory, natočili množství videomateriálu. Osmý den cesty jsme po úspěšném nale-zení a zdokumentování hrobů šesti čs. letců 311. bombardovací peruti v přímořském městečku Bergen-op-Zoom dorazili optimisticky naladěni do světově známého Den Haagu. Naším úkolem zde bylo najít hrob letce Karla Kuňky.

Právě jeho osud mi byl osobně velmi blízký. Ještě za takzvaného starého režimu jsem totiž od roku 1986 chodíval na neoficiální (dá se říci tajné) pravidelné podvečerní středeční srazy bývalých válečných letců v Plzeňském dvoře na Letné v Praze. Scházívaly se tam méně i více známé osobnosti našeho II. zahraničního odboje a u dobrého pěnivého moku se čas od času nechal některý z nich přemluvit k vyprávění svých válečných zážitků. V tomto směru byl asi největším “kabrňákem” stíhací pilot Josef Vopálecký. Neméně zajímavě však povídal i Zdeněk Procházka, který byl s Karlem Kuňkou z 23. na 24. září 1940 na palubě bombardovacího letounu Wellington Mk. I “KX-E”. Jak vzpomínal Z. Pro-cházka, tehdy nastal v životě celé šestičlenné osádky zásadní zlom: “Naše 311. bombar-dovací peruť začala operačně létat 10. září 1940. O třináct dnů později jsme před sebou měli velmi významný úkol. První koncentrovaný nálet RAF na Berlín, hlavní město třetí říše. Byl jsem v osádce podporučíka Trojáčka zařazen jako navigátor. Četař Kuňka byl radiotelegrafista. Bombardování proběhlo úspěšně, ale během něho byl náš letoun vážně poškozen protiletadlovou palbou. Začal nám hořet jeden z motorů. Poblíž Den Haagu pak vysadil i druhý motor. Kolem páté hodiny ranní 24. září už nebylo možné dál letět. Poku-sili jsme se proto nouzově přistát v Holandsku. Vše naštěstí dobře dopadlo. Rozdělili jsme se do dvou skupin. Naše prchala jižně do Francie, ale Němci nás přesto 25. září před půlnocí zajali. Druhá skupina byla zajata ten samý den asi v sedm hodin večer ve staré opuštěné sýpce. Jak nám pak říkali kamarádi, Karel Kuňka se rozhodl namísto zajetí pro smrt. Zranil se signální pistolí ranou do spánku. Byl sice převezen do nemocnice v Den Haagu, ale zde druhý den zemřel. Nás ostatní čekalo téměř pět nekonečných let zajetí v řadě německých koncentračních táborů”.

Díky archivním materiálům se nám podařilo zjistit, že K. Kuňka byl pohřben 27. září 1940 na hřbitově West Duin v Den Haagu. Podle časového itineráře expedice jsme měli na nalezení jeho hrobu celé dvě hodiny. Považovali jsme to proto za naprosto snadný úkol. Ve skutečnosti byl opak pravdou. Na určeném hřbitově jsme totiž nenalezli nic. Ani přímo v terénu, ale ani v tamní počítačové evidenci. Všichni jsme mírně znejistěli, ale vědomi si toho, že zde mají ještě tři další hřbitovy, vydali jsme se na další cestu městem. Postupně jsme navštívili všechny lokality, nakonec se pro jistotu znovu vrátili na první z určených hřbitovů. Naše více než šesti a půl hodinové úsilí bylo marné. Jediné co s jistotou můžeme konstatovat je, že díky všem pojížďkám známe město Den Haag téměř dokonale. Omylem jsme se dokonce připletli k honosnému pohřbu nějakého rómského barona, jemuž klid na poslední cestě zabezpečovaly nejen limuzíny, ale také poměrně početná ochranka pistolníků.

Neúspěch v Den Haagu nás znatelně rozladil. Byli jsme unaveni, nepříjemná byla také časová ztráta. Jako vedoucího expedice mě však potěšilo, že jsme si ještě před opuštěním města kolektivně slíbili, že při první možné expedici směřované na západ Evropy tento hrob stoprocentně najdeme.

Není nad to, když se nedaří. To jsme si uvědomili po našem příjezdu do hlavního města Nizozemska Amsterdamu. Zde totiž má být na Východním hřbitově pohřben čs. stíhací pilot 310. perutě četař Arnošt Elblogen, který zahynul během operačního letu “Rangers” 11. srpna 1944. Do této oblasti města jsme se vůbec nedostali. Jak už jsem se zmínil v minulém dílu seriálu, právě v době naší expedice probíhalo v Nizozemsku a Belgii Mistrovství Evropy ve fotbalu. Především Nizozemsko tuto událost bralo nesmírně vážně. Omladina chodila s vlasy obarvenýma do národních oranžových barev, tatáž barva proudila ve všech fontánách, na každém kroku jsme doslova zakopávali o fotbalové upomínkové předměty. Horší však bylo, že fotbalové čtvrti měst byly téměř hermeticky uzavřeny policií a de facto jediný možný pohyb byl městskou hromadnou dopravou, popřípadě pěšky. To v našem případě a s ohledem na čas 19,30 hodin nepřipadalo v úvahu. Amsterdam tak je druhou lokalitou, kam se musíme časem vrátit a dokončit zde dokumentaci hrobů čs. letců. Předběhnu-li průběh dalšího popisu expedice, právě dvě poslední lokality pro nás zůstaly již jako jediné z celé západní Evropy, nepočítaje Velkou Británii, neznámé. I tak jsme jedinými v České republice, kteří dosáhli takového úspěchu.

Díky náročnosti celodenního programu jsme si až nyní uvědomili, že jsme od snídaně až do večera neměli nic k jídlu. Při odjezdu z Amsterdamu už to naše žaludky dávaly najevo. Dokázali jsme však spojit příjemné s užiteč-ným, jelikož jsme cestou ve směru plánované trasy expedice nakrátko zastavili na mezinárodním do-pravním letišti Schiphol. Možná si teď někteří z vás budou umět představit ten krásný pocit, když po přibližně čtrnácti hodinách jíte voňavou českou Vysočinu s chlebem a při tom pozorujete do blí-žícího se šera startující dopravní letouny. Co víc si v takovém okamžiku přát.

Jelikož naší zásadou bylo pokračovat v cestě až do tmy a pak shánět místo pro ubytování pod širým nebem, vydali jsme se ze Schipholu dál na severozápad Nizozemska. Cestou jsme vjeli do černých dešťových mraků, které nás provázely po celou dobu až hluboko do noci. Dojeli jsme k pobřeží Severního moře, kde bylo klima ještě daleko nevlídnější než ve vnitrozemí. Rozhodli jsme se proto k několikakilometrovému návratu zpět. Díky vydatnému dešti nebylo stejně kam chvátat s uložením pod širé nebe. Nakonec jsme si vybrali malé parkoviště při okraji městečka Alkmaar. To je sice vyhlášeno tradičními sýrovými trhy, ale nás všechny nejvíce zajímala otázka hygieny a spánku. Oboje jsme s přibývajícím časem a neústupným počasím museli kapku ošidit. Většina týmu se proto rozhodla spát v automobilu a rozsáhlejší očistu přeložila na ráno. Věděli jsme však, že se nám noční jízdou podařilo dohnat téměř celou časovou ztrátu z města Den Haagu a nacházeli jsme se nedaleko Pettenu, další významné lokality úzce související s osudy naši válečných letců během II. světové války.

(pokračování příště) Vladislav Burian, KHL

Foto: Důležitá relaxační zastávka během každé z expedic. Jídlo! (Foto: V. Burian, KHL)

Pohledy do minulosti

aneb

CO SE DŘÍVE MUSELO ČI NESMĚLO

Mnohé bývalo i za dřívějších dob přikázáno, mnohé naopak zapovězeno. Pohleďme jen do zachovaných archivů z dob dávno minulých. Tak třeba vstup mladé dívky do manželství býval podmíněn zvláštním náboženským školením a zkouškou. 10. března roku 1839 vydává farář Václav Čermák v nedaleké vsi Roseči potvrzení, že pana Aloisie Havránková, manželská dcera zemřelého Václava Havránka, panského hajného z Jemčiny, se podrobila zkoušce z náboženství, předepsané pro vstup do manželství a v ní obstála. Z čeho pan farář mladou ženu zkoušel, archivní záznam nepraví.

Mladým manželům bývala též uložena povinnost zasadit na pozemku blíže domu, kde se rozhodli pobývat, ovocný strom. Nejčastěji hrušku nebo švestku. Šlo jistě o velmi chvályhodné opatření, historie však nesděluje, jak dlouho bylo v něm pokračováno.

Naopak vysokými pokutami byly stíhány hry v karty. V archivních pramenech je uloženo oznámení krajského úřadu v Táboře z 23. 5. 1818, v němž se praví, že přes dvojí šetření, které provedl v Roseči hradecký justiční úřad a po zjištění, že Rosečtí sami zakázané hry trpí, “krajský úřad zavazuje místního obecního rychtáře k přísné pozornosti a bdělosti a bude-li se kdo o takové hry nadále pokoušet, až vězením o vodě a chlebu trestati”. Zpráva pak uvádí jména obyvatel obce, v jejichž domě se zakázané hry hrají, dvacet dva dalších obyvatel obce a okolí, kteří se her účastní a k tomu jistého Vašatu, vandrujícího ševce, který se často v obci zdržuje.

K seznamu je připojeno také nařízení “Císařského královského zemského gubernia ze 27. listopadu roku 1717”, podepsaného hrabětem von Kolowratem, nejvyšším pulkrabím a c.k. zemským prezidentem, rytířem Petrem von Merkensem c.k zemským víceprezidentem a hrabětem Leopoldem von Kaunitzem, c-k. zemským radou.

Nařízení z a p r v é zdůrazňuje, že hospodám je zapovězeno šenkovat nebo hrát k tanci déle než do půlnoci, leč by k tomu bylo vydáno zvláštní povolení buď hejtmanstvím nebo úřadem policie. Při prvním přestoupení tohoto příkazu následuje pokuta tří, při druhém šesti zlatých, při třetím zavření “obchodu”.

Z a d r u h é : Služební čeládce a řemeslnickým tovaryšům není mimo hry v kuželky povoleno o peníze hráti a sázeti. “Kdo proti tomu jedná jest v první příhodě třídennímu vězení u policie, při častějším dostižení přiměřitelnému ostrému tělesnému kárání a shledá-li se při něm nenapravitelnosti tedy i domu kázně (vězení) podroben.”

Hostinští, kteří takové hry ve svých šenkovních domech trpějí, padají nejprv do pokuty 6 zl., podruhé 12 zl., a po třetí do pokuty jejich domu zavření. Nejsou-li ale v stavu platiti mají v prvních dvou příhodách skrz tolik dní vězením se trestati, kolik zlatých by platiti měli.

Z a t ř e t í : Kdo níže doložené hazardní hry hraje, totiž Pharo, Basset, Kostky, Pasadyeči, Landskenet, Kvindyči, Trentu, Karantu, Šustyšusty, Barvičku, Strašáka, Synčer, Brentu, Molinu, Laber nebo Vlk, Vallachó, Makaó, Půldvanácté čili Mezzododéči, Wegentum, Virbis, Pohromádky a Šamburyn aneb Klet, padá tak do pokuty 900 zl., jako onen, v jehož obydlí se hraje.

“Třetina té pokuty náleží oznamiteli a pokudžby on sám v pádu pokuty té se vynacházel, bude jemu i ta pokuta prominuta. Při oných, kteří dotčenou pokutu zaplatiti v stavu nejsou, má se ta peněžitá pokuta v přísný žalář skrz jeden až do třech měsíců proměniti. Cizozemcové, ani v těch zapovězených hrách dopadení budou, mají se z dědičných zemí vypuditi.”

Šenkýřům nařízení ukládá přibít je na vchodové dveře a pokud tak neučiní, mají buď peněžité pokutě 3 zlatých nebo třídennímu vězení podléhati.

Vraťme se od toho, co se nesmělo k tomu, co se muselo. Především byly ještě v dobách panské roboty zapsány na každém gruntu nejrůznější povinnosti a odvody. Kromě kontribuce pozemkové, v podstatě daně z půdy a domu, byly na poddaných vyžadovány úhrady výdajů “na Turka”, kdy “přeukrutný nepřítel všeho křesťanstva krvežíznivý machometán Turek” se tlačil do rakouských zemí”, dokonce byli ze vsi vybíráni statní “chasníci” a posíláni na Turka do Uher.

V normálních mimoválečných dobách bylo vojsko doplňováno verbováním. Od poloviny 18. století rozvrhovala dvorská vojenská kancelář (tehdejší ministerstvo vojenství), kolik která země, panství, město musí naverbovat nových rekrutů. Šlo v podstatě již o počátky pravidelných odvodů. Základ k nim dala konskripce (sčítání) obyvatelstva, které mělo za cíl zjistit počty mužů schopných vojenské služby. Verbováni nebyli a na vojnu nemuseli nastoupit kněží, členové šlechtických rodin, státní a vrchnostenští úředníci, lékaři, měšťané zeměpanských měst a jejich synové a nejstarší synové selských domů. Vojenská služba tak postihovala především poddané bez vlastního hospodářství, mladší selské syny a drobný venkovský lid bez pozemkového vlastnictví. Vybírat zdatné muže pro vojnu bylo věcí vrchnosti. Mladí mužové, vyhlédnutí k vojenské službě, bývali v některých panstvích za noci pochytáni a dopraveni k plukům. Služba bývala zprvu doživotní, po roce 1802 se sloužilo u pěchoty a trénu (vozatajstva) 10 let, u jízdy 12, u dělostřelectva a ženistů 14 let. Když vojákovi tato lhůta vypršela, mohl být propuštěn, nebo nastoupit znovu. Roku 1845 byla vojenská služba vyšeobecně snížena na 8 let.

Jinou poddanskou povinností byla účast při stavbách a opravách okresních silnic, vyhlášená císařským dekretem r. 1829. Poddaní zde byli povinni potažní a ruční robotou, zejména dovážet všechno stavivo.

Přísný zákaz měli poddaní vlastnit pušku. Kdo byl v poli či lese přistižen s puškou třeba na řemeni, či jen viděn na polní cestě s puškou u křoví, v němž se mohla skrývat drobná zvěř, měl naději odsedět si mnohadenní trest v hradeckém “burgfrýdu”, zámecké černé věži, o žízni a hladu.

(ah)

Běh Terryho Foxe v Jindřichově Hradci

V minulém čísle jsme v naší rubrice popisovali, jak v České republice probíhaly Běhy Terryho Foxe. Dnes bychom chtěli naše třídílné vyprávění dokončit pojednáním o historii BTF v Jindřichově Hradci.

Naše okresní město se zapojilo do organizování Běhu Terryho Foxe v roce 1998 (pro informaci – tento rok se na území České republiky uskutečnilo 112 Běhů). Organizátorem Běhu byla TJ SOKOL J. Hradec, neboť v té době již Česká obec sokolská obdržela patronát nad pořádáním Běhů Terryho Foxe v České republice.

Tento první Běh se uskutečnil 4. dubna 1998 a zúčastnilo se ho 415 běžců (což je zatím nejvíce ze všech pořádaných Běhů v našem městě). Dobrovolný výtěžek z této akce na kontu určené k financování výzkumu rakoviny byl 13.556 Kč. Rádi bychom vzpomněli, že tento Běh organizovala s nevšedním nadšením a obětavostí dnes již zesnulá MUDr. Milada Chalupská, náčelnice naší hradecké sokolské jednoty.

Druhý ročník BTF se v J. Hradci konal 9. října 1999, ale pro deštivé počasí se na stanovišti startu sešlo jen 256 běžců, kteří na konto na výzkum rakoviny darovali částku 9.245 Kč.

Třetí ročník BTF proběhl v našem městě 16. září 2000 za účasti 319 běžců. Na dobrovolném startovném se vybrala částka 15.310 Kč, která putovala na konto pro výzkum rakoviny.

Na jednotlivých akcích dále spolupracoval Městský úřad J. Hradec a tyto organizace: Junák, Dům dětí a mládeže, TJ Slovan, OS Českého červeného kříže, OV Svazu tělesně postižených.

Jelikož chceme zůstat věrni tradicím Běhů Terryho Foxe v Jindřichově Hradci, pořádáme 22. září již IV. ročník této dobročinné akce a doufáme, že i tentokrát obyvatelé našeho města podpoří tuto krásnou myšlenku. Vždyť rakovina patří k nejzhoubnějším nemocem současnosti a každý den na ní umírají další a další lidé, kteří právě od nás očekávají pomoc. My můžeme pomoci, každý z nás může pomoci, ať už jsme kdokoliv. Běhu Terryho Foxe se totiž může zúčastnit úplně každý, protože lze trasu zvládnout nejen během, ale i chůzí nebo dokonce jízdou na kole či na invalidním vozíčku. Běh je nesoutěžní, neboť v tomto případě není hlavním cílem vyhrát, ale podpořit výzkum rakoviny. Z těchto důvodů se Běhu může zúčastnit široké spektrum lidí různého věku, např. i maminky s kočárkem, ale i tělesně postižení.

IV. ročník Běhu Terryho Foxe se koná v Jindřichově Hradci v sobotu 22. září od 10. hod. do 12. hod. Sraz na parkovišti u 8. mateřské školy pod Gymnáziem V. Nováka. Trasy budou stejně jako v případě minulých Běhů celkem tři. Nejkratší povede okolo altánku v městských sadech pod gymnáziem, nejdelší povede poblíž Nežárky po celé délce sadů. Trasy budou v den Běhu zřetelně vyznačeny barevnými fáborky a každý účastník navíc obdrží na startu mapku s vyznačenými trasami.

1. Nekuřte. Jste-li kuřák, přestaňte, jak nejrychleji to dokážete. Nekuřte v přítomnosti jiných. Jste-li nekuřák, nezkoušejte, jaké to je.

2. Omezte pití alkoholických nápojů, ať jde o pivo víno, či koncentráty.

3. Zvyšte denní příjem zeleniny a čerstvého ovoce. Jezte často obiloviny s vysokým obsahem vlákniny.

4. Zabraňte nadváze, zvyšujte svou tělesnou aktivitu a omezte příjem tučných jídel!

5. Chraňte se před nadměrným sluněním, spálením kůže, chraňte zvláště děti!

6. Dodržujte pečlivě předpisy při práci, která vás chrání před kontaktem s rakovinotvornými látkami. Dodržujte zdravotní a bezpečnostní předpisy u látek, které mohou vyvolat rakovinu!

7. Navštivte ihned lékaře, jestliže zpozorujete na těle bulku, nehojící se vřídek (i v ústech), mateřské znaménko, které změnilo tvar, velikost a barvu, nebo dojde-li k neobvyklému krvácení.

8. Navštivte lékaře, máte-li déletrvající potíže jako: chronický kašel, vleklý chrapot, změny při močení a stolici či nevysvětlitelný váhový úbytek.!

9. Ženy, navštěvujte pravidelně svého gynekologa a požadujte pravidelné stěry děložního čípku, které jsou vhodnou prevencí.

10. Ženy, kontrolujte pravidelně své prsy. Po padesátce využívejte možnosti vyšetření na manografu.

TJ SOKOL Jindřichův Hradec

Zpět na první část

Grafický design a prostor na síti Internet ESNet spol. s r.o. Jindřichův hradec
Internet: www.esnet.cz, E-mail: info@esnet.cz